Krajinotvorba a sdílená péče o krajinu I.
9. 8. 2012
Ochrana přírody a krajiny BY MĚLA BÝT - a postupně se stává - věcí veřejnou.
Dlouhodobé zkušenosti s ochranou přírody ve světě ukazují, že efektivní a dlouhodobá ochrana cenných území je možná pouze ve spolupráci s místními obyvateli- tedy rezidenty, kterých se život v konkrétním území týká nejvíce.
Ve své podstatě nezáleží na tom, zda konkrétní území požívá statut ochrany ze zákona nebo jde o plochu zákonem nechráněnou.
Všude je potřeba počítat s různými potřebami a úmysly celé řady zájmových skupin a všude je nutné s nimi komunikovat.
Komunikace je jedním ze základních předpokladů úspěšné ochrany a šetrného využití kteréhokoliv území.
Organizace v západní a ve střední Evropě hledají takové způsoby ochrany přírody a krajiny, které by stavěly více na spolupráci se soukromými vlastníky pozemků a na místní občanské iniciativě a byly pro společnost lacinější.
Jedním z důležitých nástrojů ochrany přírody a krajiny, který splňuje soudobé požadavky, pochází z Velké Británie a USA – de má více než stoletou tradici.
Jeho klíčovými pojmy jsou stewardship (péče o krajinu a pozemky v soukromém vlastnictví) a landtrusty (pozemkové spolky, zkráceně PS). Jde o metodu „Výměnný pobyt pro péči o krajinu“ (Landscape Stewardship Exchange, zkráceně LSE), která je jednou z metod, jak zapojit všechny zájmové skupiny do rozhodování o dalším rozvoji vybraného regionu.
Nejde vůbec o metodu jedinou, ale je zajímavé seznámit s ní širší veřejnost a nabídnout její použití pro řešení různorodých otázek ochrany přírody a šetrného využívání krajiny.
Metoda LSE nemůže sama o sobě vyřešit ochranu přírodních a krajinných hodnot ani nenahrazuje ochranu přírody a krajiny, která je definována několika zákony, především zákonem 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny.
Jde o metodu vtažení místních lidí a institucí do diskuse o tématu, které se bezprostředně týká ochrany přírody a krajiny.
Skrze řešení konkrétního problému si lidé vyjasňují svoje představy o místní krajině a přírodě, o jejich budoucnosti a funkcích, které by měly plnit, a současně zlepšují svoje dovednosti, znalosti a vztahy tak, aby byli lepšími pečovateli, aby se o krajinu a přírodu dokázali lépe starat.
Tato metoda vychází z filozofie, že ochrana přírody není možná bez spolupráce a partnerství místních zájmových skupin (vlastníků půdy, rekreantů, cestovních kanceláří, ochranářů apod.).
LSE je sice náročnou metodou pro „rozhýbání“ místní spolupráce v ochraně přírody, která ale v řadě případů může být velmi účinná.
Metoda má své místo mezi ostatními přístupy a metodami odzkoušenými nejen v ČR, ale v celé střední Evropě.
Výměna zkušeností a informací o managementu krajiny z různých regionů a států, která je podstatou LSE, má oporu i v Evropské úmluvě o krajině, která vstoupila v platnost 1. března 2004.
Péče o krajinu je poměrně široký pojem, který obsahuje řadu činností a metod, až již garantovaných státem nebo založených na soukromé iniciativě.
Sdílená péče o krajinu staví na zodpovědnosti, dlouhodobé spolupráci a zvyšování profesionality všech zúčastněných, aktivizuje místní obyvatele a kultivuje jejich zodpovědnost za ochranu přírody a krajiny.
Jeho prvořadým cílem není tvorba nových chráněných území ve vlastnictví ať už státních nebo soukromých organizací, ale ovlivňování uživatelů a vlastníků pozemků tak, aby na svých pozemcích sami rozumně hospodařili.
Získání pozemku do vlastnictví by mělo být až poslední možností jak zajistit jeho ochranu, a to i z toho důvodu, že je to možnost nejnákladnější.
Sdílená péče o krajinu zahrnuje škálu soukromých – nestátních aktivit, ale nedá se zredukovat pouze na soukromou ochranu krajiny, protože spočívá na dvou základních prvcích občanské společnosti: soukromé iniciativě a veřejné – státní kontrole, která vytváří rámec a podmínky pro fungování společnosti. Třetím prvkem systému jsou místně specifické tradiční metody využívání přírodních zdrojů.
I. Výměnný pobyt pro péči o krajinu – LSE
Výměnný pobyt pro péči o krajinu je neformální a intenzivní plánovací setkání probíhající ve vybraném území za účasti mezinárodního týmu odborníků.
Tato zahraniční skupina je složena ze zkušených ochranářů, plánovačů, odborníků na komunitní rozvoj a další specializované obory.
Kromě stimulování výměny myšlenek mezi zúčastněnými kolegy je cílem tohoto participativního setkání vytvoření prostoru pro výměnu názorů.
Je to jakási záminka proto, aby se sešli místní lidé.
Mnohdy je pak možné hledat řešení konfliktu, na jehož vzniku má často velký podíl nekomunikace a násilné uplatňování moci.
V dlouhodobějším výhledu hledá způsob, jak rozvíjet území v souladu s potřebami ochrany přírody.
Cílem je formulování vize pro dlouhodobý udržitelný rozvoj.
Při těchto akcích obyčejně stráví zahraniční skupina týden studiem, diskusí s místními zájmovými skupinami, terénním průzkumem a formulováním doporučení k řešení problémů identifikovaných místní komunitou.
Vodítkem jsou 2-4 otázky předem zadané přípravnou skupinou, která je složena z reprezentantů daného regionu.
Své postřehy, odpovědi a doporučení shrne zahraniční skupiny v závěrečné zprávě, kterou veřejně prezentuje na konci svého pobytu.
Ale celý pobyt je především velkou příležitostí, aby spolu začali mluvit lidé, kteří by se normálně nesešli.
Tento model se ukázal být velmi efektivní ve stimulování účasti občanů v dialogu mezi různorodými zájmovými skupinami.
Celá akce počítá s vysokým stupněm zapojení představitelů místní a krajské veřejné správy, odborných institucí a občanských sdružení a spolků.
Metoda LSE je založena na kombinaci komunitního organizování na místní úrovni a perspektivě vnímání místních problémů týmem zkušených odborníků různých oborů a zkušeností.
Tento přístup se ukázal být velmi efektivní ve stimulování účasti občanů v dialogu mezi různorodými zájmovými skupinami.
Počítá se přitom s vysokým stupněm zapojení představitelů místní a krajské veřejné správy v plánování a realizaci jednotlivých částí LSE, což jim poskytuje poměrně intenzivní zkušenost.
Participativní přístup k ochraně krajiny (stewardship) nabízí pozitivní zaměření spolupráce s ostatními organizacemi a sektory, a tím posiluje roli nevládních neziskových organizací v komunitě nebo regionu.
Podporuje profesionalitu, integritu a dlouhodobý rozvoj občanských aktivit.
Vybízí je k tomu, aby byly pružné a reagovaly na potřeby komunity, raději otevřené než uzavřené samy do sebe, aby spíše integrovaly ostatní, než aby se staly exkluzivními.
Vzhledem k tomu, že LSE vyžaduje zapojení místních lidí, může posloužit jako silný nástroj proti apatii a pasivitě v konkrétním regionu.
LSE posiluje místní a regionální identitu, vztah k místu a umožňuje různým zájmovým skupinám společně vytvořit a naplňovat společnou dlouhodobou vizi udržitelného rozvoje komunity nebo regionu.
1. Proč organizovat výměnný pobyt?
LSE vytváří prostor pro diskusi místních zájmových skupin a poskytne občanům nezaujatý pohled zvenku na jejich téma a otázky. Mnohdy právě takový zcela nový pohled může být počátkem úspěšného řešení. LSE je vhodný též pro získání publicity danému tématu.
2. Výběr tématu LSE, kde dělat a nedělat LSE
Metoda LSE může napomoci řešit zcela konkrétní problematiku týkající se ochrany a udržitelného využívání krajiny. To ale neznamená, že by „přijeli experti a všechno vyřešili“.
LSE je prostředkem, jek upozornit na určité téma veřejnosti a v ideálním případě ji zapojit do dalších diskusí a řešení. LSE „pouze“ pomáhá překonat místním lidem a odborníkům prvotní bariéru ve vzájemné komunikaci a jeho hlavním pozitivním výstupem je skutečnost, že může být i výměna zkušeností a nápadů z různých regionů ČR a dalších zemí.
Pokud se přípravné skupině podaří využít a udržet energii a atmosféru LSE, může LSE být silným impulsem pro následující aktivity a společné hledání řešení vybraného tématu.
Téma LSE by měla vybrat a shodnout se na něm přípravná skupina (viz dále).
Téma by mělo být jedno.
Není dobré otevírat příliš mnoho problémů, protože výsledkem bývá vzhledem k časovým možnostem pouze naznačení témat a nezbývá prostor na hlubší diskusi a hledání kořenů, z čehož na konci vzniká pouze vcelku oprávněné rozladění všech zúčastněných stran.
Téma by mělo být poměrně konkrétní.
Je-li téma příliš široké nebo abstraktní – např. perspektivy trvale udržitelného rozvoje regionu XY – je obtížné dát dohromady přípravnou skupinu i seznam stran, které je třeba v průběhu LSE oslovit, a problém je také získat zájem místní veřejnosti.
Téma by ale nemělo být ani příliš úzce vymezené, protože pak se diskuse může zúčastnit pouze úzký okruh specialistů a veřejnost zůstává „mimo“.
Téma by mělo být pokud možno postaveno nekonfliktně.
Není vhodné zvolit jako téma např. nepotřebnost dálnice AA nebo zastavení těžby v lokalitě XX.
Téma musí být formulováno neutrálně, jinak se část účastníků diskuse dopředu postaví do obranné pozice a šance na otevřenou diskusi o podstatě problémů prudce klesá, stejně jako naděje na její další pokračování poté, co skončí týdenní pobyt mezioborové skupiny.
Jak postupovat při výběru tématu:
1. Určete si, co jsou nejvážnější problémy týkající se krajiny ve vašem regionu.
2. Které z vámi identifikovaných témat je nejzajímavější pro veřejnost?
3. Není téma příliš konfliktní, aby neodrazilo od spolupráce určité skupiny lidí?
4. Je formulace tématu srozumitelná i laikům?
5. Je pro toto téma právě teď vhodný čas? Schyluje se k nějakému rozhodnutí, je teď toto téma „na stole“, je aktuální?
Téma může vybrat i iniciátor LSE a získat pro něj podporu dalších zájmových skupin v regionu, které pak vytvoří základ přípravné skupiny.
Po vybrání vhodného tématu je třeba přistoupit k formulaci 2-4 základních otázek k danému tématu, na které chcete hledat odpověď (otázky již musí formulovat přípravná skupina společně).
Tyto otázky budou vodítkem pro zahraniční skupinu při zpracování závěrečné zprávy.
Příklady otázek z již realizovaných LSE ve střední Evropě:
. V čem spočívá potenciál a možnost rozvoje v Českém krasu?
. V čem vidíte rizika rozvoje regionu?
. Jakým způsobem stimulovat jednotlivé zájmové skupiny ke spolupráci a komunikaci ve prospěch regionu?
. Jak využít přírodní a kulturní zdroje Chráněné krajinné oblasti Jizerské hory a přilehlého území Frýdlantského výběžku pro rozvoj Frýdlantska?
. Jaké jsou možnosti přeshraniční česko-polské spolupráce v oblasti cestovního ruchu a ochrany přírody a krajiny?
. Jaké jsou společné zájmy místních lidí a národního parku?
. Jaká by mohla být obecná vize pro rozvoj, která by zohledňovala potřeby ochrany místního dědictví a zdejších obyvatel? Jaké zdroje příjmů nenarušující životní prostředí by mohly být rozvíjeny a podporovány v okrese?
. Jaká jsou slabá místa v protipovodňové ochraně v povodí? Jaké vidíte směry jejich řešení?
. Kde by bylo možné uvažovat o revitalizaci koryta a kde by to bylo vhodné z hlediska protipovodňové ochrany?
. Jaké jsou možnosti propagace a prodeje současných produktů regionu?
. Jak vytvořit regionální značku, s kterou by se identifikovali výrobci, veřejná správa, spotřebitelé?
Území, v kterém se LSE koná, by nemělo být příliš velké, aby ho bylo možné efektivně obsáhnout v rozpětí několika dnů.
TIP: Pozvat úředníky na neutrální půdu do méně vzdáleného místa.
3. Přípravná skupina
Role přípravné skupiny
Hlavní úlohou přípravné skupiny vzhledem k zahraniční skupině je zprostředkovat jejím členům informace o daném tématu a umožnit jim seznámit se s různými názory a danou problematiku. To zabezpečuje pomocí písemných podkladových materiálů a uspořádání setkání s lidmi z daného regionu během kulatých stolů, návštěv a exkurzí. Na přípravné skupině zůstává i zhodnocení LSE, využití doporučení zahraniční skupiny, jejich propagace a pokračování v zahájené diskusi i po skončení LSE.
Role hlavního iniciátora LSE
Organizace, která se rozhodne organizovat LSE, si musí být vědoma, že hlavní práce s přípravou LSE bude spočívat na jejích bedrech. Je jedno, zda je touto organizací nevládní nezisková organizace, obec nebo orgán státní správy. Nejdůležitějším úkolem iniciátora je vytvoření přípravné skupiny, vytvoření podmínek pro její jednání a rozdělení úkolů mezi členy přípravné skupiny. Jejím hlavním úkolem bude též zajistit členy do zahraniční skupiny z jiných zemí, případně jiných oblastí ČR. V tomto směru je výhodné spojit se s dalšími organizacemi, které jsou schopny poskytnout doporučení na lidi žádaných odborností .
Ideální subjekt pro roli iniciátora LSE by měl mít následující charakteristiky:
. jasně a srozumitelně definuje své cíle / poslání
. koná transparentně a důvěryhodně
. kriticky hodnotí vlastní vývoj
. respektuje pravidla
. komunikuje s okolím
. má široký okruh kontaktů
. usiluje o jasné a rovné vztahy
. zodpovídá se veřejnosti
. je tvůrčí, rozvíjí nápady
. je flexibilní
. spolupracuje s vůdčími osobnostmi (formálními i neformálními)
. dbá na uchování nezávislosti
. vnímá a vyhodnocuje zdroje a potřeby okolí a reaguje na ně
Role hlavního iniciátora by neměla spočívat v organizování úplně všeho. Skutečným organizátorem všech detailů je přípravná skupina. Pokud mají být výsledky LSE dlouhodobé, je nezbytné, aby členové přípravné skupiny byli aktivní a skuteční organizátoři. Organizace, která se rozhodla pro využití LSE, přináší vlastně především metodu, zastřešuje celou akci po finanční stránce (vede účetnictví k projektu) a pomáhá komunikovat. Iniciátor organizuje přípravnou skupinu, a teprve přípravná skupina organizuje LSE.
Organizace, která iniciovala LSE, je v roli zprostředkovatele a měla by fungovat jako organizátor a tmelící prvek skupiny. Neprosazuje tedy své zájmy na úkor ostatních, ale snaží se vést všechny zúčastněné k praktickému výstupu.
Porozumění roli zprostředkovatele (podle Tennyson 1998)
Zprostředkovatel (intermediary) je organizace – výjimečně osoba – která pracuje mezi zúčastněnými stranami. Role zprostředkovatele vyžaduje celou škálu dovedností a též hodně zkušeností. Dobrý zprostředkovatel by měl mít kombinaci následujících profesních znalost
. podnikatel – drží činnost „zaměřenou na výsledky“
. zapisovatel – zachycuje myšlenky, nápady, rozhodnutí a odpovědnost za řešení úkolů
. učitel – zvedá sebevědomí a rozvíjí kapacitu
. lékař – léčí neúspěchy z minulosti
. rodič / pečovatel – stará se o nové „dítě“, než dospěje
. policejní úředník – kontroluje, zda vše probíhá, jak má
. vyslanec – vyjednává jménem iniciativy s širším publikem
. tlumočník – pomáhá partnerům a zájmovým skupinám lépe si vzájemně porozumět
. hodnotitel – vytváří standardy a objektivně hodnotí dosažené úspěchy
Většina partnerských iniciativ má zprostředkovatelskou roli ve středu svých aktivit, aniž si to mnohdy uvědomuje. Pokud jste zvládli přípravu LSE bez větších problémů, je právě po jeho skončení vhodné posílit roli vaší organizace jako prostředníka, navázat na nově vzniklé kontakty a využít nové nápady a myšlenky pro řešení vašeho tématu.
V každém týmu nebo skupině jsou různé typy osobností, s kterými musí zprostředkovatel umět pracovat. Charakteristiku typů osobností v úspěšném týmu nabízí např. Belbin (2003):
. chrlič – navrhuje nové nápady a postupy, jak vyřešit problémy
. rejpal – analyzuje problémy a hodnotí nápady týmu
. rejža – snaží se usměrnit práci týmu k vyšší produktivitě
. sháněl – navazuje kontakty a rozvíjí vztahy k získání podpory týmu
. předseda – vede tým k dobré spolupráci a k dosažení výsledků
. hasič – pomáhá vytvářet dobou atmosféru v týmu
. tahoun – mění nápady v činy a dohlíží na provedení
. dotahovač – stará se, aby se nezapomnělo na detaily a aby se dodržoval řád
Tyto charakteristiky platí spíše pro dlouhodobě fungující týmy v rámci jedné organizace, ale uvedené složení lze dobře uplatnit i v partnerských týmech vytvořených skupinami s odlišnými zájmy. Může být i vodítkem pro případné doplňování skupiny o nové partnery.
Podklady pro zahraniční skupinu
Aby se zahraniční skupina dostala co nejrychleji „do obrazu“, je nutné pro ni připravit základní informace týkající se zejména vybraného regionu a řešeného tématu. Důležité je ale rovněž obecné uvedení do národního kontextu. Na kvalitě těchto podkladů velmi záleží, protože pokud důležité informace nedostanou odborníci předem, budou se na ně muset ptát během diskusí, a tak se vám může stát, že první půlhodinu si budete ujasňovat systém státní správy nebo řízení určitého resortu, místo abyste se mohli bavit o konkrétní situaci v regionu s místními obyvateli.
Je vhodné si rozdělit role v přípravné skupině, kdy každý člen připraví část informací. Je ovšem třeba dbát na závěrečnou editaci a sjednocení textu. Je též vhodné doplnit psané informace fotografiemi a mapami vztahujícími se k tématu. Takto zpracovaný podkladový materiál není pouhým cvičením, ale může být využit jako základ pro budoucí informační publikaci a daném regionu, internetových stránek, jako podklad pro žádost o grant apod.
Obsah a struktura podkladového materiálu je zcela na uvážení přípravné skupiny a bude odrážet řešené téma.
Už samo zpracování podkladových materiálů je pro přípravnou skupinu důležité a poučné: podklady by měly vyrovnaně zobrazovat / popisovat zvolené téma, neupřednostňovat jen jeho vybrané stránky. Přípravná skupina, přesto že každý její člen vnímá jako důležitou jinou stránku problému, na jehož řešení se LSE má zaměřit, musí dospět k dohodě, co všechno a jak v podkladech napsat. Co jedna zájmová skupina vůbec nevidí jako problém, může být pro jinou zájmovou skupinu zcela zásadní – v podkladech by se mělo objevit obojí. Totéž se týká programu LSE!
Možná struktura podkladového materiálu pro zahraniční skupinu:
. stručné informace o České republice (systém státní strávy, základní informace)
. informace o území, ve kterém se LSE realizuje (zde podrobněji rozpracujte oblasti, které se vztahují k hlavnímu tématu LSE)
. seznam členů přípravné a zahraniční skupiny a informace o nich
. program LSE
Příklad osnovy podkladového materiálu pro zahraničí skupinu
(Frýdlantsko 1997):
1. Seznam členů přípravné skupiny
2. Jak se dostat na místo konání
3. Charakteristika CHKO Jizerské hory
4. Informace o České republice – základní údaje, vysvětlení jednotlivých úrovní státní
správy a jejich pravomocí, zdroje financování obcí
5. Největší problémy obcí v ČR
6. Informace o Frýdlantsku – základní informace, hlavní silné a slabé stránky, historie regionu
7. Hlavní demografická charakteristika vývoje populace Frýdlantska
8. Turistika na Frýdlantsku – přírodní, kulturní a historické podmínky, hraniční přechody
Příklad osnovy podkladového materiálu pro zahraniční skupinu
(Babia hora 1999):
1. O organizátorech LSE
2. Základní informace o Polsku – systém státní správy a samosprávy
3. Informace o oblasti LSE – katastr obce Zawoja, historie oblasti, turistické zajímavosti, statistické informace, strategie rozvoje turistiky, sdružení obcí Babia hora (Babia Góra)
4. Ochrana přírody v Polsku – systém ochrany přírody, národní parky a další chráněné oblasti
5. Národní park Babia hora – historie, přírodní a kulturní charakteristiky, turistika
6. Historie aktivit v národním parku Babia hora zaměřených na spolupráci s obcemi a veřejností při ochraně přírody
Složení přípravné skupiny
Výběru členů přípravné skupiny by měla být věnována zvlášť velká pozornost. Tito lidé by měli být hlavními tahouny v uskutečňování doporučení vzešlých z LSE.
Přípravná skupina by měla být tvořena zástupci nejvýznamnějších organizací, obcí, případně podnikatelů či významných jednotlivců z daného regionu, kterých se stanovené téma LSE týká. Velmi přínosná může být účast třeba obecního kronikáře.
Při výběru lidí do přípravné skupiny je třeba brát v úvahu časové možnosti jejích potenciálních členů, neboť práce skupiny je časově náročná.
Buďte obezřetní při obsazování přípravné skupiny lidmi ze státní správy či samosprávy. Ti mívají velmi omezené časové možnosti a mnohdy se mohou ocitnout v nepříjemné pozici vůči svým nadřízeným. Přípravná skupina by neměla být postavena většinově na těchto lidech. Je dobré se zamyslet i nad tím, zda lidé účastnící se přípravy LSE budou mít kapacitu a chuť podílet se na dalších aktivitách i po skončení LSE. Základním pravidlem vždy zůstává, snažit se o vytvoření různorodé a reprezentativní skupiny optimální velikosti – ani moc malé, ani moc velké. Jen tak se podaří připravit kvalitní LSE. Velkým přínosem sestavení různorodé přípravné skupiny je možnost vytvoření nových kontaktů, vazeb a výměna informací mezi subjekty, které se za normálních okolností nesetkávají, nebo se vzájemnému setkávání dokonce vyhýbají. Šíře zastoupení názorů také určuje důvěryhodnost celé akce a její nestrannost. Fakt, že účast na LSE je dobrovolná (nehonorovaná) a nezávazná, vytváří příležitost pro překonání institucionálních bariér, které mohou být překážkou spolupráce. Pokud se spokojíte s přípravnou skupinu složenou např. pouze ze spřízněných nevládních neziskových organizací, nepochopili jste smysl LSE a nevyužili šancí, které tento proces nabízí.
Koho vybrat do přípravné skupiny:
. Ideální počet je 7 – 11 lidí.
. Vybírejte ze 2/3 lidi, se kterými máte osobní zkušenost nebo které vám někdo důvěryhodný doporučil.
. Je ochoten oslovený člověk investovat do práce ve skupině svůj čas? Jde o 3-5 schůzek před začátkem LSE, cca 5 hodin přípravy programu LSE, alespoň jeden celý den v průběhu LSE, o závěrečnou prezentaci, vyhodnotí a případně další pokračování v řešení dané problematiky.
Hlavní iniciátor musí počítat s tím, že celková koordinace LSE bude na něm, proto musí mít dostatek kapacity pro servis přípravné skupině i v průběhu celého LSE (zajištění ubytování, dopravy, zpracování podkladů, řízení procesu LSE apod.). Na druhé straně je nutné dát na počátku jasně najevo, že přípravná skupina je hlavním organizátorem LSE!
Přípravná skupina musí být postavena na základních principech partnerství – rovnoprávnosti, transparentnosti a společném přínosu realizované akce. Není jistě jednoduché pracovat společně ve skupině tvořené zástupci neziskové organizace, podnikatelů a samosprávy či státní správy. Každý se obvykle snaží zastávat svou filozofii, která může být hodně odlišná od přístupu ostatních sektorů zastoupených ve skupině. Proto je bezpodmínečně nutná osobní komunikace a především je třeba hledat společné hodnoty a principy, s kterými se mohou všichni ztotožnit. Nenechávejte vše pouze na telefonický či e-mailový kontakt. Přizvěte spolupracovníky do skupiny osobně.
Rovnoprávnost je třeba chápat především jako respektování se navzájem. Je ideální, když se ve skupině všichni cítí v pohodě a nestydí se (nebo nebojí se) říci svůj názor. Proto vytvoření takovéto rovnoprávné skupiny trvá poměrně dlouhou dobu a je třeba s tím počítat při plavávání samotného LSE.
Transparentnost je důležitá právě pro budování důvěry mezi členy přípravné skupiny. Z každé schůzky by měl být pořízen zápis s jasně definovanými úkoly a rozdělením odpovědností. Všechna rozhodnutí by se měla odehrávat ve shodě a hlavně o nich musí být všichni informováni.
Shoda na tématu LSE je velmi důležitá pro další práce ve skupině. Právě řešené téma by mělo být tím společným zájmem (přínosem) pro všechny zúčastněné. Po ukončení samotného LSE je vhodné, aby skupina dále pracovala na řešení daného tématu. LSE tak může být vhodným startem pro dlouhodobé aktivity v místě či regionu na základě skutečného (nejen stále častěji pouze proklamovaného) partnerství.
Partnerství vzniká především proto, že všichni potenciální partneři se shodují na něčem společném, co je pro ně přínosné a co je zpravidla také veřejně prezentovatelné. Přitom je možné a pravděpodobné, že pro každého z partnerů je přínos ze společné věci jiný, že jsou ke společné věci vedeni rozdílným zájmem. Není tedy vhodné příliš nutit partnery k tomu, aby vnitřně přijali společnou věc za svou, podstatné je, aby do partnerství vložili to, co se od nich očekává, a aby naopak jiné jejich jednání nebylo se společnou věcí v rozporu.
Náhledy fotografií ze složky Program rozvoje venkova